Po nějaké době se sem vracím s jedním zajímavým tématem. V červnu 2009 jsem se rozhodla zveřejnit fotografie svého vlastního počítačového doupěte s pokusem o vtipný komentář v podobě bublin s textem. Doupě tomu říkám z jediného důvodu – je to prostě koutek s puncem osobitosti, obvykle zavalený všemožným harampádím. Od té doby se mi ozvali dva smělí dobrodruhové se svou trochou do mlýna, jeden se podepsal, druhý zase chce zůstat kdovíproč utajený, budu to respektovat a vy se pokochejte.

Rozehrála jsem velice podařenou flashovou hru. Tou hrou je point and click adventura Machinarium od českého nezávislého studia Amanita Design, která vyniká naprosto specifickým a pěkně propracovaným vizuálním stylem, který se jen tak nevidí. Dalo by se říci, že se autoři vypracovávali na předchozích počinech – Samorost 1 a 2, Questionaut a další, který v Machinariu vybrousili k dokonalosti.

Poslední jednorožec je kniha, nad kterou jsem pár let váhala, zda-li pro mě pohádky znamenají tolik, abych si jejich tištěnou podobu přinesla domů. Před mnoha lety jsem zhlédla její filmovou podobu z roku 1982, z níž jsem si pamatovala pouze neurčitě smutné emoce. Nakonec se ke mě dostala verze v původním znění a já byla ráda, že znám knižní předlohu, protože do kresleného filmu se nedostalo pár podstatných věcí. Dnes (2009) existuje vázaný dotisk s krásnou ilustrací na přebalu, obsahující pár zajímavých kousků navíc. Její autor – Peter S. Beagle, se k hrdinům vrátil v krátké noveletě Dvě srdce. A na závěr je uveden zajímavý rozhovor mezi Peterem a Connorem Cochranem, jeho obchodním manažerem. Kniha poprvé vyšla v roce 1968. Česky vychází až v roce 1997 a vydalo ji nakladatelství Altar, po té v roce 2009 u naklada­telství Argo.

Už nějakou dobu si říkám, že bych mohla vyděsit lid trochou té historie zdejšího doupěte. Když se tak nad svým tématem zamyslím, na jednu stranu mě napadá proč by měl vlastně někdo vědět, jak děsivě to tu vypadalo kdysi a že je dobře, že toho byl ušetřen. Na stranu druhou – každý nějak začíná a co se nedaří hned napoprvé, může vyjít později, že? Pakliže si člověk začně hrát s webdesignérstvím, zjišťuje, že když se má začít kódovat, musí zpočátku slevit ze svých divokých představ, protože i ten kód si musí napsat sám. To byl přesně můj případ. Nejprve jsem si osahala HTML, CSS a základní práce ve Photoshopu – tehdy verze 6. Web jsem tvořila pomocí programu HomeSite a nevyhnula jsem se framům, později tabulkám a dnes to jsou ty DIVné věci, u kterých jsem prozatím zamrzla.

Aby bylo také trochu veselo, rozhodla jsem se zveřejnit některé z překeců, hlášek a podobných nesmyslů. Nebudu pod to autory podepisovat :). Žblepty archivuji už od školy, ale všechno vypisovat by vydalo na kroniku, a tak sem píši výběr památných hlodů od roku 2001. Užijte si to.