Používáš zastaralý typ webového prohlížeče. Nemyslíš, že je čas zkusit něco lepšího? Co takhle si stáhnout Firefox?

Dark Vision

Vzpomínky na LARP

larp Eodix 2005

Lebza pekelná. Matně si vybavuji, že svou roli hrála již na Eodixu 2005. Možná vám to bude blízké – obvykle se na larpech vyskytují světlé i temné frakce a orgové (organizátoři) si rádi vyhrají s přípravou artefaktů. Tuto lebčičku jsem uplácala z keramiky, ale na glazování už nebyl čas, nestihla by se znovu vypálit. Chuděra přišla o dva pekelné růžky, ale to se dalo očekávat, obzvlášť když ji taháte v noci po lesích.

Lesní ticho

Původně jsem chtěla napsat něco jako „lesní příspěvek“, což mi teď, v jednu hodinu ráno, zní poněkud podivně a hned jsem si představila žebravé ruce, hrabající po příspěvku na benzín pro svého pětihvězdičkového terénního mastodonta (tuhle jsem zahlédla pěkné černé terénní vozítko (značku nevím), ještě vonělo novotou, mňam). No prostě se tu stavila Marťas a dostala ten spásný nápad jít do lesa.

Básnická střevnost

Dohrabala jsem se v pgAdminovi až k blog_categories, abych si přidala básnickou střevnost do menu Kategorie. Lepší však bude použít známé a konvenční poezie – próza. Myslím, že existuje více básnících lidí, nežli jejich čtenářů (nějaká zkušenost tu bude). Navracím se také z dlouhého pusta a prázdna, rozhodně neslibuji přímočaré, jasné či snad zajímavé veršíky, příběhy a pokusy o ně. Má osobní múza je flákavé dítko, někdy nevinné jindy přináší temnou bouři za řevu hromobití…

O xichtoknihách, slovech, melancholii snad

Sedím tu u svého malého letadlového motoru. Zjišťuji, jak milé by bylo, kdybych měla bokem ještě jeden LCD monitor. Znáte to, člověk se namlsá palci navíc, pak si řekne, že v tomhle okně bude pracovat a v tom dalším čučet na pohádku, ale zjišťuje, že se mu to na plochu 1920×1080 pixelů zas nějak přestává vejít. Ach ano, mé spisky zase budou zcestné a budou bloudit z A do B, z B do C atd. Mno a monotematické články moc neumím. Vítejte u dalšího shrnutí rušných dní.

Múza

Inspirací mi jsou všeliké roztodivné pocity. Snažím se múzu uhnat už nějakou dobu, ale nedaří se příliš. Naposledy jsem pořádně psala někdy v roce 2007 a to je věru dávno. Beztak to píši spíš pro sebe, a tak mi krkolomnost nevadí. Vím, že je více básnících tvorů nežli jejich čtenářů, většinou se pak slézají na tématických webech a fórech, kde se vzájemně poplácávají po zádech nebo se kritizují, tak, jako jiné komunity. Tady sobecký škrt si to nechá jen pro své doupě (lokální ostuda pozn. red.).